Kdo jednou zalže, tak pořád lže.

Nebo třeba ne, ale dá se mu věřit? Situace s pohřbem slovenského prezidenta Kováče je z české strany více než tristní. 

Náš pan prezident se rakvi poklonil na nádvoří Hradu, když už ji odváželi ze smutečního obřadu. Za jeho zpoždění prý mohlo špatné počasí. Někdo si dal tu práci a vyšťáral u meteorologických služeb pražského i bratislavského letiště, že počasí bylo v pořádku.

Ledadlo prostě pozdě odstartovalo.

Podle další varianty udělaly chybu protokoly, které špatně sladily časový harmonogram. Dobře, může se stát. Ale proč to neříci hned?

No a podle poslední varianty pohřeb proběhl rychleji, než se původně plánovalo.

Tak čemu věřit? Ono je to jedno. Stačí říci, že se mi na pohřeb nechce a vymluvit se na něco. Třeba na důležitou schůzku s ruským velvyslancem. Prostě podobně jako v případě pohřbu Šimona Pierese.

To zatloukání (Peroutka) a lhaní není důstojné hlavy státu.