Pár dnů v New Yorku

Letos to nějak nevyšlo časově na pár týdnů s přáteli někam do světa, tak jsme se se ženou rozhodli, že si jenom odskočíme tzv. mimo pořadí na týden do New Yorku. 

Začne to ospalým ránem na Letišti Václava Havla v Praze Ruzyni. 

Pokračuje to přes obrovské a živé londýnské Heathrow. 

Pak přeletíte "Velkou louži" a už desítky minut letíte nad Kanadou. Teda letíte nad ní přes hodinu, ale byť jste v zeměpisné šířce zhruba jako Praha, nebo maximálně Hamburg, tak pod vámi je bílo. A ty desítky minut letíte a nikde ani známka civilizace. Ani silnice, ani průsek pro dráty. To musí být divočina. 

A pak už jste v New Yorku. Odbudete si formality, naleznete cestu, jak se dostat k metru a rázem se ocitnete na předměstí.

Jako asi všude v USA, tak místem se nešetří. Ulice, nebo bulváry, nebo silnice, to je fuk, jsou neuvěřitelně široké. 

A žijí. 

A pak už musíte pokračovat metrem. To je svět sám pro sebe. Staré, kodrcající, ušmudlané, pulzující. 

Vylezete ven a je potřeba si nejdřív koupit něco k snědku. Upřímně řečeno jsem si myslel, že mě už nemůže nic moc překvapit. Překvapilo. Nabídka a rozmanitost v supermarketu u nás nepředstavitelná. A troufám si tvrdit, že ani na zápas od nás. Ba podobný supermarket jsem neviděl ani ve městech na západě USA. A to jsme na předměstí Brooklynu, tedy žádná výkladní skříň někde v centru pro boháče. I ceny jsou příznivé. 

Ale je čas vyrazit do centra města. 

Pršelo. Tak první den byl muzejní. A aby byly uspokojeny obě potenciální strany konfliktu, tak půl dne muzeum Intrepid s letadlovou lodí, ponorkou, Concordem a raketoplánem a půl dne Metropolitní muzeum. A spokojeni jsou tak všichni. Vlastně oba.

A dost. Jdu spát. Tady panuje jiný čas.