Jedná se o nejrozšířenější síť metra na světě, s 468 stanicemi na 26 linkách. Denně metro přepraví přes 6 milionů cestujících. Jako jedna z mála podzemních drah na světě slouží ta newyorská cestujícím bez přestávky, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.
První nadzemní trať byla postavena již v roce 1869. Podzemní pak v roce 1904. Celková délka sítě je 383 km. Některé tratě jsou dvoukolejné, tříkolejné i čtyřkolejné. Z toho 219 km vede pod povrchem.
Udržovat kolos který je nepřetržitě v provozu si žádá své. Proto si musíte stále číst vývěsky na nástupišti, aby výluku neměla náhodou zrovna vaše linka.
Ve většině vagónů jsou digitální cedule, které vás naprosto přesně informují tom, kde jste, na co můžete přestoupit, kam to jede a kolik stanic vám schází do cíle.
Metro se staví i dnes. Toto je úsek pod řekou East River. Je vidět, že i stanice je ražená a nikoliv hloubená. To kvůli hloubce. A je to i jeden z mála úseků, kde to jede klidně a rovně jako v Praze. Jinak to musí jezdit pomalu, kodrcá to a říkáte si kdy to sakra vykolejí?
To je zase klasika v centru. Nenapadne vás, že ty mříže jsou vlastně poklop metra. Dojde vám to až když ho slyšíte pod nohama a leknete se.
V newyorském metru nechal stopu i český výtvarník Petr Sís. V mozaikách na stanici na křižovatce 86. ulice a Lexington Avenue se skrývá i historie města od příchodu prvních osadníků až po současnost. "Na té poslední jsou všichni, kteří hrají hudbu. Dal jsem tam i hráče na bombardón s českou vlajkou, ale jsou tam i muzikanti z jiných koutů světa - a děti uprostřed. A to má být ta naděje, že lidé všech kultur a všech barev mohou žít pohromadě. Někdy tomu ani sám nevěřím, ale hlásám tu myšlenku, protože jiná možnost pro nás není, abychom přežili," vysvětlil umělec. Tak všechny čtyři:
A jedeme dál.
Těch kolejí je nějak moc? Čtyři. Ty prostřední slouží pro expresní spoje, které zastavují tak každou třetí až čtvrtou stanici. Pak se tam mezi krajní a prostřední kolejnici vloží nástupišti a pouhým ujitím pár metrů můžete přestoupit z lokálky do expresu nebo naopak.
Revizoři neexistují. Vstup je řešen turnikety a výstup právě takovýmito ježky, které se točí jen jedním směrem.
A když je výstup v centru, tak musí být designově řešeno i označení metra. Akorát jim zrovna přestalo svítit to "b". Chybička se holt vloudí i tady :-).
Jedno z původních řešení. Žádné složité tunelování. Prostě ocelová konstrukce nad ulici a je vymalováno. Elegantní, levné, rychlé, účelné. Estetiku v té době nikdo neřešil.
Je to sice zajímavé, ale zkuste pracovat celý den pod železnou kontrukcí, na které každých pár minut těžce duní vlak nad nesvařovanými kolejovými spoji. Ti lidé, co u toho žijí, nebo pod tím pracují, musí být už úplně otupělí.
Všude jsou rozmístěny cedule - když vidíte nějakého bezdomovce v nouzi, máte zavolat příslušnou organizaci, nebo oddělení newyorské policie. Nejde o to, že někomu nevoní. Jde o to jim pomoci. Naprosto rozdílný přístup proti nám.
Prodejní automat jízdenek. Zvládl jsem ho během pár minut. Tak když jsem to pochopil i já, tak asi musí být vymyšlen dobře.
O víkendu nejedou některé linky a toho se využije na údržbu. I koleje, které se o víkendu nepoužívají, tak mohou posloužit pro stavební vlak.
A to je právě ono. Stáří. A tak si říkáte: co to musí stát na údržbě? A jak dlouho to ještě může vydržet?
Tímto končím svoje reportážní blogy o týdnu v New Yorku. Poslední den si uděláme shopping a v 19 letíme směr Evropa. Děkuji všem, kdo to četli, za výdrž. Ale především za pěkné a milé komentáře. A to nejen pod blogy, ale i těm, kdo nejsou registrovaní do diskusí na idnesu, ale posílali mi své komentáře mailem, nebo jinými internetovými kanály. Přátelé, ten týdenní výlet stál za to!