Arogance našich mocných

Porovnáme několik případů týkající se nejvyšších a těch dolních. Tedy toho plebsu. Ta rozdílnost postavení je příšerná. Je to výsměch.

Je již notoricky známa kauza advokáta Altnera. Ten nedostal za své služby pro ČSSD zaplaceno. Oranžovým bratrům se zdála jeho smluvně dohodnutá odměna vysoká (tedy samozřejmě až poté, co úspěšně odvedl svou práci pro ně) a nezaplatili mu. Soudy jely, penále narůstalo a dnes se jedná již skoro o 400 milionů. K zaplacení té sumy byla ČSSD soudy všech stupňů již pravomocně odsouzena. Podala dovolání. Dovolání ale nemá v našem státě odkladný účinek. ČSSD prostě neplatí, na rozsudky soudů kašle a právnímu státu se vysmívá. Do dnes vládní strana, před rokem ještě nejsilnější. Dokážete si představit, že byste po pravomocném odsouzení nenastoupili do vězení? Co by nastalo? Nebo že byste nezaplatili daně ani poté co byste o jejich výši prohráli soudní spor? Exekutoři společně se státní mašinérií by vás sedřeli z kůže.

**********

Pan Maděra v roce 2015 požádal podle zákona Hradní kancelář o sdělení o výši platů jejích zaměstnanců. Informaci nedostal. Nevzdal to, za to mu čest a uznání, a soudně se informací domáhal. Vyhrál a dokonce vysoudil celkem necelých 100 tisíc korun jako odškodné a kompenzaci nákladů na soudní řízení. To už pravomocně po všech soudních kolech a dokonce nepomohlo ani dovolání k Nejvyššímu soudu. Peníze mu již ministerstvo financí zaplatilo. Ministerstvo financí by tyto finance mělo vymáhat po Hradu. To také udělalo. A jak reagoval Hrad? "Kancelář prezidenta republiky nepovažuje rozsudek za spravedlivý, protože nezohledňuje naše relevantní argumenty, jimiž je zdůvodňováno, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a nemajetková újma nevznikla," sdělil ředitel právního odboru Hradu Václav Pelikán. Pravomocný rozsudek je tedy jen cár papíru. Hrad se k placení nemá.

**********

Žena mého spolužáka jela firemním autem. Ta firma zaměstnává asi 10 lidí, obrat v řádu pár desítek milionů ročně. Prostě taková ta správná sůl každé ekonomiky. Malá, šlapající firma, žádný kolos, řádně platící daně  a dávající obživu několika lidem v oblasti, kde toho zase tak moc není.

Tak onu manželku zastavila policie v onom firemním autě, které mělo dva dny propadlou technickou kontrolu. Jejímu manželovi a majiteli v jedné osobě to prostě uniklo. Má toho dost a vím, že je jinak v těchto záležitostech pečlivý. Bylo to na místě za 500 Kč. Kdyby jela vlastním soukromým autem, tak jsem přesvědčen, že by to tímto skončilo. Ale ne v tomto případě.

Za pár týdnů přišlo v této záležitosti do firemní datové schránky oznámení o zahájení správního řízení. Pokuta 15.000,-.  Prostě ty malé podnikatele je potřeba dojit a dojit a dojit.

**********

Jiná má známá podnikatelka se bojí odjet na dovolenou. Má panickou hrůzu z toho, že ji přistane v datové schránce výzva k doplnění údajů. Nereakce do pár dnů znamená několik desítek tisíc korun pokuty. Občas musí do práce něco přivézt a jet autem. Parkování je možné jen na ulici v modré zóně. To stojí pravidelně 500 na pokutě, ta většinou chodí do datové schránky, protože auto je firemní. A ona už s tím tak nějak počítá a je s tím smířená.

Tak jednou po návratu z dovolené zase probrala svou datovou schránku a nalezla tam pravidelnou pokutu za parkování 500 Kč. Promptně zaplatila, bohužel si nevšimla, že to bylo již o dva dny později.

Za dva měsíce jí přišlo oněch 500 Kč zpět na účet a zároveň datovou schránkou oznámení, že bylo zahájeno správní řízení.

Celá naštvaná zvedá telefon a volá příslušné úřednici. „No tak snad si na dovolené můžete číst svou datovou schránku, ne?“ odbývá jí úřednice.

„To nemyslíte vážně. A proč bych teda měla mít dovolenou, když bych furt musela něco hlídat a vyřizovat?“ Ale úřednice je neoblomná.

Tak se kolegyně naštve a ptá se jí, proč jí tedy ty peníze zadržovaly dva měsíce a neposlali je zpět hned? Odpověď jí vyrazila dech.

„To víte, jsou dovolené!“