Na počátku 20. století lidé dostavěli železnici, která všechny ostrovy propojila od pevniny až po poslední s městem Key West. Místy stavěli mezi ostrovy náspy, místy mosty.
Železniční magnát Henry Flagler v roce 1905 slíbil, že prodlouží Floridskou východní pobřežní železnici. Možná mu v té chvíli ani nedošlo, co vlastně slibuje. Spousta dalších lidí si ovšem obtížnost úkolu uvědomila dobře a železnici se začalo říkat Flaglerovo bláznovství. Jiní o ní mluvili naopak jako o osmém divu světa.
Extrémně těžká práce trvala sedm let a pohltila celé Flaglerovo jmění. Magnát zemřel jen několik měsíců po dokončení železnice v roce 1912.
Železnice ale nesloužila dlouho. Osudným se jí stal hurikán z 2. září 1935 na Svátek práce. Vítr o rychlosti 320 kilometrů v hodině a přílivové vlny vysoké přes pět a půl metru poškodily nejen mosty, ale i koleje položené na ostrovech.
Živel tehdy zabil 800 lidí a údajně jedinou věcí, jež během hurikánu zůstala na místě, byla socha anděla na hřbitově na ostrově Islamorada.
Železnice byla zničená a společnost neměla peníze na obnovu. Floridská vláda železniční spodek koupila a postavila na něm za pouhé tři roky silnici – dnešní slavnou US 1 neboli Overseas Highway.
Starému mostu se dnes přezdívá nejdelší rybářské molo na světě. Některé jeho části jsou plné rybářů, kteří mají nahozeno každý hned několik udic. Provoz je tam docela velký, hodně pěších i cyklistů.
Projížďka na Keys je možná pouze tam a zpět. Ale jedete střídavě mezi oceánem a bažinami. Otvírají se vám pohledy na mostní stavby a nedotknutou přírodu.
Močály, v kterých může plavat opravdu kdeco, se tu střídají s nádhernými palmovými promenádami.
Postupně se dostáváme k nejdelšímu z mostů mezi ostrovy. Pilíře mostu byly ukotveny do mořského dna dobře před sto lety. Dělníci museli při stavbě vymýtit džungli palem, mangrovníků a dalších rostlin, aby měli kam položit pražce. Aby překlenuli jedenáct kilometrů otevřeného oceánu, ukotvili do dna 546 betonových pilířů. Vynaložené úsilí bylo tak obrovské, že je přirovnávali k námaze maratonského běžce. Z tohoto srovnání se zrodilo i jméno Marathon pro skupinu ostrovů a město, které se považuje za střed a srdce Florida Keys.
Sedmimílový most (Seven Mile Bridge) je ve skutečnosti dlouhý jen 6,79 míle, přesně 10 931 metrů. Ale na celé trase po ostrůvcích Florida Keys je nejdelší a opěvovaný jako královský drahokam mezi 43 mosty na Keys. Mluví se o něm jako o technickém zázraku. Není divu. Určitě nebylo snadné postavit jedenáct kilometrů mostu nad mořem, zapustit všechny ty pilíře do dna. Most otevřeli v roce 1982 jako nejdelší segmentový most na světě a nahradil čtyři staré poničené mosty.
Celkem 288 jednotlivých dílů z předpjatého betonu se vyrábělo v Tampě. Odtud je vlečné čluny dopravily na místo, kde byly smontovány dohromady a vytvořily 440 oblouků, z nichž nejdelší měří 40 metrů. Zhruba uprostřed se most vzdouvá do oblouku vysokého 20 metrů, čímž pod ním vznikl prostor pro proplouvání lodí. Náklady: 45 milionů dolarů. Dokončili ho šest měsíců před termínem a dostal téměř desítku různých cen. Přejet ho trvá osm minut.
Starý most je místy i přerušen. Možná ještě zbytek z akční scény filmu Pravdivé lži s Arnoldem Schwarzneggrem :-)
To jsme ještě netušili, jaké se nám při jedné fotozastávce budou nad hlavami dít věci. Pohledem na mapu jsme zjistili že stojíme vedle vojenské základny. A chlapci a dívky se přímo nad námi začali snášet po cvičení nad Atlantikem na přistání.
Nejdříve to byli F18 Hornety.
Když celá letka přistála, začala přistávat další letadla. Jiný typ. Když si prostudujete na druhém snímku pořádně ocas letadla, tak zjistíte, že tito simulovali protistranu.
V podstatě nám za pár minut nad hlavami přelétlo více nadzvukových stíhaček, než má celá naše armáda v pronájmu.
A jsme ve finále - město Key West. Má i své mezinárodní letiště, kde opravdu přistávají velká dopravní letadla. Myslel jsem si, že to bude živá metropole s mrakodrapy. Opak je pravdou. Ospalé lázeňské městečko. Vzhledem k místním teplotám je to pochopitelné. Už jsme skoro v tropech. Obratník Raka už není daleko.
Na následujícím obrázku si všimněte stínu u dopravní značky. Skoro není. A to je půl druhé odpoledne. Jsme na 24 stupních a 30 minutách severní šířky. To je jižněji než celé Tunisko i než všechna středomořská střediska v Egyptě. A slunce fakt pálí. Je to půlka cesty mezi Prahou a rovníkem.
Nejlepší je, čemu tady říkají projížďka tramvají. V podstatě jde jen o trochu designově upravený autobus. A samozřejmě je úsměvné, když něco přes sto let staré město nazývají Old Town.
Ale největší atrakcí pro turisty je samozřejmě sloup, který označuje nejjižnější místo USA (pevninských). Turisti u něj tvoří frontu jen proto, aby se mohli u sloupu vyfotografovat.
Tak my jsme si dali aspoň Key Lime Pie, což je něco jako citronový dort. Mně chutnal ohromně. Podáván byl samozřejmě americky v plastu a na plastu. V tom vedru samozřejmě s ledovou kávou.
A nastal čas cesty zpět.
Většinu textu jsem čerpal z velmi pěkného článku na idnesu - zdroj.