Tleskat v hledišti a povzbuzovat Ukrajince nestačí

Když už na to hřiště nechceme vtrhnout, protože se bojíme jaderných Rusáků, tak dejme aspoň klacek do ruky tomu mlácenému.

Tohle připomíná fotbalový zápas, kdy celý svět (civilizovaný) z hlediště fandí a tleská Ukrajině a píská na Rusko. Jenže na tom hřišti je jedenáctka hráčů v Ruských dresech a tak dva v Ukrajinských. Ani sebelepší publikum nepomůže.

Když si vzpomenu na nás v roce 1968, tak jsme také byli přepadeni obrovskou přesilou z různých směrů. S námi se vypořádali raz dva, pouze jsme konsternovaně přihlíželi, co se děje.

Ukrajinci už vzdorují více jak 24 hodin. Mrtvých už mají více než my za 20 let okupace. A na rozdíl od nás stále bojují. Nestačí jim držet palce. Nestačí dělat bouřlivou atmosféru v hledišti. Když už to dělají i kvůli nám (a to určitě ano, protože nikdo neví kde se zase Rusák zastaví), tak je potřeba jim pomoci i jinak.

Těm dvěma hráčům na hřišti by měl někdo dát do ruky pořádný klacky. A Ukrajině bychom všichni, celé NATO a demokratické země, nezištně, zadarmo a neomezeně, měli poskytnout nejlepší zbraně, když už jsou ochotni je i za nás vzít do ruky.

A radši hned, než bude zase pozdě.