Tak už konečně o té Ukrajině jednejme

Válka je nekonečná, Ukrajina nemůže vyhrát a čím dříve skončí utrpení ukrajinského lidu, tím lépe pro něj. Je potřeba už zasednout za jednací stůl.

Tak především bych chtěl všem těmto „mírotvůrcům“, kteří brojí proti dodávkám jakýchkoliv zbraní Ukrajině, sdělit, že to není jejich věc. Pokud Ukrajina zbraně žádá a my máme aspoň trošku svědomí a možností, tak jí je poskytněme. Nebudeme rozhodovat za ní, co je pro ní správné a co nikoliv. Pokud by Ukrajina řekla, že už toho má dost a že kapituluje, tak není na nás, abychom ji přemlouvali k opaku. Vše je jen a jen na rozhodnutí Ukrajinců. Tolik tedy k těm našim posměváčkům co se týče podpoře Ukrajiny.

A teď si představme jednání s Ruskem o míru. Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv dal pro jednání jasné výchozí body:

Existence Ukrajiny je pro její obyvatele smrtelně nebezpečná. A nemám na mysli jen současný stát, banderovský politický režim. Mám na mysli jakoukoli, naprosto jakoukoli Ukrajinu. Proč? Přítomnost nezávislého státu na historických ruských územích bude nyní neustálým důvodem k obnovení válečných akcí. Je příliš pozdě. Ať už bude v čele rakovinného novotvaru zvaného Ukrajina kdokoli, legitimitu své vládě a právní postavení vlastní „zemi“ nedodá. A proto nad ní bude pravděpodobnost nového střetu viset na neurčito. Prakticky navždy. Navíc existuje stoprocentní pravděpodobnost nového konfliktu bez ohledu na to, jaké bezpečnostní dohody Západ s loutkovým režimem v Kyjevě podepíše. Nezabrání tomu ani přidružení Ukrajiny k EU, dokonce ani vstup této umělé země do NATO. Může k němu dojít za deset nebo padesát let. Proto je existence Ukrajiny pro Ukrajince osudná. Jsou to konec konců praktičtí lidé. Bez ohledu na to, jak moc si teď přejí smrt Rusů. Jakkoli nenávidí ruské vedení. Jakkoli touží po bájné EU a NATO. Při volbě mezi věčnou válkou a nevyhnutelnou smrtí a životem si naprostá většina Ukrajinců (tedy až na hrstku zarytých nacionalistů) nakonec vybere život. Uvědomí si, že život ve velkém společném státě, který se jim nyní příliš nelíbí, je lepší než smrt. Jejich smrt a smrt jejich blízkých. A čím dříve si to Ukrajinci uvědomí – tím lépe.

Tak by mě opravdu zajímalo s jakými návrhy chtějí naši zastánci míru a jednání přijít k jednacímu stolu. Sdělí nám to třeba pánové Babiš a Okamura? Či jejich mluvčí Schillerová a Kobza? A co budou jednou říkat až Rusové přijdou s ideou jednoho historického všeslovanského státu?