Po několika týdnech fungování se přišlo na to, že vlaky jsou přecpané. A bohužel ostrouhali i ti, co si za jízdenku museli platit. Buď se do vlaku nedostali, nebo cestovali velmi nepohodlně, ve stoje, v uličce. Pro úplnost dodejme, že tito lidé vlastně zaplatili za jízdenku 2x. Sami sobě si ji koupili a prostřednictvím svých daní jí financovali těm, co jim zabrali místa. Protože zadarmo není nic, je to jen přerozdělené.
I rozhodly slovenské dráhy, že počet jízdenek zdarma budou regulovat, aby se dostalo volných míst ve vlacích i na platící cestující. Když dojdou jízdenky zdarma, tak se tento cestující musí rozhodnout, zda pojede zdarma jiným spojem, nebo zda si jízdenku zakoupí. A už se tu musí platit nějací analytici a programátoři, kteří budou vypočítávat, stanovovat a určovat kvóty na počet míst zdarma v každém spoji zvlášť. Efekt přerozdělování zase pracuje, kdy se cestou z vašich vybraných daní k těm "potřebným" pěkné procento ztratí v přerozdělovacím aparátu. Nic nového pod sluncem, akorát zase praktikované, tentokrát v podání slovenských drah.
Celá ta kauza mi bohužel připomíná volební programy některých stran do městských zastupitelstev a jejich hesla o veřejné dopravě zdarma. No milí voliči, na Slovensku si to můžete krásně prohlédnout v praxi. V Praze sice taková strana volby nevyhrála, ale ta tendence tu je. Mluví se o podstatném zlevnění ročního kuponu. No dobře, možná ještě.
Ale sociálně zelený náměstek primátorky Stropnický se nechal slyšet, že se pokusí dostat lidi do městské dopravy a bude potlačovat automobilovou dopravu. Dálniční okruh kolem Prahy prý není rozhodně prioritou. No vysvětlujte instalatérovi s nářadím a trubkami že nemá jezdit autem, ale tramvají. Zkuste to říct prodejci, který rozváží po Praze počítače. Prostě klasický sociální inženýr. Akorát si myslím, že pan Stropnický vlastně žádný inženýr není, jen ten přídomek sociální sedí.