Kapitulace před islámisty v přímém přenosu

Po útoku šestadvacetiletého Maročana nožem ve vlaku mezi Paříží a Amsterdamem prohlásil francouzský poslanec Pietrasanta, že riziko nebude nikdy nulové.

          To má pravdu. Ale také by nemuselo být tak vysoké, jak dnes je. Francouzský premiér Valls k tomu prohlásil, že potenciálně nebezpečných teroristů sledují francouzské tajné služby přes tři tisíce.

            Takže se dnes a denně dozvídáme, jak je nutné dát větší pravomoci bezpečnostním složkám, jak je dobré a nezbytné aby byla kamera na každém rohu, jak smí stát nahlížet na naše bankovní konta, jak je potřebné umožnit státním orgánům sledovat mobilní telefony a elektronickou komunikaci a to vše v zájmu naší bezpečnosti jako ochrana před terorismem.

            A nakonec se dozvíme, že to vše stejně vlastně úplně nepomůže. Tentokrát to dopadlo dobře. Velké štěstí v podobě vojáků na dovolené zabránilo ještě většímu neštěstí. Terorista měl u sebe slušný arzenál a z rychlovlaku jedoucího 350 km/hod se vyskakuje opravdu dost těžko. Cestující by byli prostě jen ty pověstné sedící kachny na odstřel.

            Jsme obráni o naše soukromí a o naši svobodu. Jsme už v rámci mezináboženské tolerance obíráni i o naše staleté zvyklosti a jistoty. A výsledek toho všeho? Že holt s tím terorem musíme žít. Něco mi říká, že nastoupená cesta je prostě špatně.

            Není spíš potřeba se ptát proč to ti teroristé dělají, kde čerpají inspiraci a odůvodnění pro své činy? A po zodpovězení těchto základních otázek pak příslušné ideologie postavit na roveň fašismu a podle toho s nimi a jejich vyznavači i zacházet?