Odborářská šlechta

Strmá je kariéra našich vrcholových odborářů. Hlavně finanční. Závidět může kdekdo. Členové odborů jsou jistě hrdí, kam to až jejich předáci dotáhli. 

     Začal to Richard Falbr. V letech 1994-2002 byl předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů. Moc dobře zatápěl pravicovým vládám a opoziční, později vládnoucí, ČSSD samozřejmě umí být vděčná. Dopomohla mu k místu senátora, kde působil v letech 1996-2004. Své druhé angažmá zde musel přerušit, protože vděčná ČSSD ho vyslala do Evropského parlamentu, kde strávil 10 let. Plat europoslance je 7957 Euro měsíčně, k tomu diety 304 Euro za každý den zasedání (tedy kdy skutečně musíte být fyzicky přítomni v práci), 4299 Eur na provoz kanceláře a 21 209 Eur na asistenty a experty (kdo mu to asi dělal?). Když se ho novináři na jeho plat ptali, odvětil: „To je všechno, co vás zajímá, jděte do pr… Vás zajímají jen peníze. Já o tom nevím, že mám v červenci plat“. Bodejť by to věděl, když si ho všichni pamatujeme, jak se na zasedáních parlamentu dá za ty nádherné peníze krásně spát. A za každý rok mandátu mají pak od 63 let přilepšení ke státnímu důchodu 278 Euro, za 10 let 2780, tedy v případě Richarda Falbra asi 75000 měsíčně navíc k důchodu vyplácenému od českého státu pro vnoučata. No nevyplatí se to dělat odborového předáka?

            Milan Štěch je zatím jenom takový malý přiždibníček. V roce 1990 opustil budějovickou Škodu a stal se vedoucím regionálního pracoviště Odborového svazu KOVO. Mezi roky 2002-2010 byl předsedou největší odborové centrály ČMKOS. Už více jak 4 roky je předsedou Senátu. To je plat nějakých 154 000 měsíčně. Ale věřím, že to dotáhne dál. Strana nezapomíná.

            Další, koho odborářská dráha vytáhla na politickou kariéru v dresu ČSSD je Jaroslav Zavadil. V letech 1994-1997 byl místopředsedou odborového svazu KOVO, poté byl místopředsedou Českomoravské konfederace odborových svazů a v roce 2010 byl zvolen jejím předsedou. Mediálně byl dost známý, Nečasově vládě slušně zatápěl, a tak na něj ČSSD nezapomněla a v roce 2013 kandidoval v Praze jako její lídr do Poslanecké sněmovny a byl zvolen.

            Naopak totální kádr je David Rath. V polovině 90. let založil Lékařský odborový klub a stal se jeho předsedou. Karieru začal hned záhy, protože pár let poté byl zvolen předsedou České lékařské komory a hned v počátcích jeho funkce se již vyrojily pochybnosti o financování jejího časopisu. Svou protipravicovou rétorikou se ČSSD velmi zavděčil a tak to dotáhl na ministra i na hejtmana Středočeského kraje. S jídlem asi roste chuť, protože byl zadržen s pověstnou krabicí od vína napěchovanou několika miliony v hotovosti. Za to byl již nepravomocně odsouzen. Pozoruhodné je, jak se rodná strana a podporovatelka všech odborářů, ČSSD, od svých průšvihářů dokáže odstřihnout. Rath byl zatčen na vrcholu své kariery, ale vynikající mediální práce ČSSD dokázala veřejnost přesvědčit, že s ČSSD vlastně nemá David Rath nic společného. A tak vše rozkradla pravice, ODS, TOP09, Kalousek, Nečas a Topolánek a ČSSD se stále pohybuje na vrcholu preferencí.

            To Jaromír Dušek je už jiná třída. Ten už si se zákony tohoto státu vůbec hlavu nedělá. V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 1997 zorganizoval železničářskou stávku na dobu 48 hodin, z čehož se později stalo 5 dní. Vláda kapitulovala. Od roku 2009 působí jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy. V roce 2012 kandidoval za SPOZ – to je ta ministrana, co byla založena na podporu Miloše Zemana, protože Miloš Zeman vzešel z ČSSD, ale momentálně ČSSD nemá zrovna v lásce – do Zastupitelstva pardubického kraje. Strana získala 6,25% hlasů, což mu stačilo k tomu, aby se stal náměstkem hejtmana. Podle zákona má odevzdávat majetkové přiznání. Odmítl a městský úřad mu hrozí pokutou. „Pokutu? Až padesát tisíc? No tak ať mi ji dají, pět let se budeme soudit a pak se uvidí“.  Uvedl dále, že se bojí, že po zveřejnění majetkového přiznání by mohl být vykraden. Chápu, při pohledu na příjmy a majetky výše uvedených odborářských bossů, je jistě o co se strachovat. I on jen potvrzuje to pravidlo, že být odborovým bossem je zlatý důl.