Jak nenakupovat, aneb Samsung mě dostal

Nevím, kdo je hloupější. Zda já, že jsem bezhlavě nakoupil, nebo gigant Samsung, který na zákazníky prostě už asi moc nehledí. 

Nastal čas pořídit do ložnice novou televizi. Hezky plochou, velkou 82cm, zavěsit pod strop a z postele pohodlné pokoukání vleže. Žádné namáhání krčních svalů. Tentokrát jsem se rozhodl nešetřit a koupit skutečně to nej, nej. Volba padla na nejnovější Samsung Smart TV.

            Vybráno, zaplaceno, naloženo, odvezeno, vybaleno, pověšeno, zapojeno, spuštěno. Vše dohromady bratru tak tři hodiny. Další hodinu připojování přes WiFi k domácí síti, konfigurace a … pak to začalo.

            U našeho internetového providera máme v ceně přenos HD televize po síti. Jednoduše se v nabídce aplikací najde příslušný program, přihlásím se svým uživatelským jménem a heslem a pojedu, myslel jsem si. Jenomže tu aplikaci ne a ne najít. Posílám dotaz svému internetovému providerovi. Je mi promptně poslán návod, co mám dělat. Přesně to ale už dělám asi dvě hodiny. Takže další dotaz. Po půl dnu se dopracujeme ke zjištění, že ona internetová HD televize nefunguje na nejnovějších televizorech Samsung, protože ty již mají nový operační systém Tizen. Starší s Androidem to uměla.

            Korespondence s poskytovatelem oné internetové televize. Na vývoji pro nový operační systém prý pracují. To je pěkné, ale ptám se, zda lze určit nějaký časový horizont, kdy to bude funkční. Jediné, co se dozvím, je, že v řádu měsíců. HD televizi po síti zatím vzdávám.

            Celý natěšený stahuji aplikace pro ovládání televize pomocí mobilního telefonu. Oba jsou na stejné WiFi síti a uznejte, že dívat se za tmy na televizi a nevidět na tlačítka dálkového ovládání je trochu otrava. Podsvícený displej telefonu toto vyřeší. A velmi elegantně, protože na rozdíl od dálkového ovladače nemusíte s telefonem mířit na televizi, ale můžete ho mít klidně na nočním stolku, nebo dokonce pod peřinou. Stahuji jednu aplikaci za druhou, zkouším, nejde to. Odinstalovat a další aplikace. Zase nic. Při asi osmém pokusu to nevydržím a začínám hledat na diskusních fórech. Ano, televize Samsung to umí. A je to paráda. Ale nový operační systém Tizen tuto funkci nepodporuje a v budoucnu ani podporovat nebude. Takže konec.

            Tak dobře, říkám si, zainvestuji a koupím si další dálkový ovladač s podsvícenými tlačítky. Zadávám do vyhledávače přesný kód výrobku a hledám. Hledám a hledám. A nenacházím. Opět nějaká ta diskusní fóra. Dozvídám se, že můj výrobek je tak nový, že alternativní dálkové ovladače ještě neexistují. Lze dokoupit maximálně originál za nějakých 40 Euro. Ten ale podsvícená tlačítka nemá. Takže zase nic.

            Tak si aspoň budu nahrávat pořady na flashku (to je taková ta pár centimetrů velká věcička, co se jenom zasune do příslušného konektoru v televizi, nebo počítači, a vejde se na ní ohromné množství věcí jako fotek, videí, televizních pořadů a jiných). USB konektor má nová televize má a to byla jedna z funkcí, kterou jsem u svého televizoru vyžadoval. To jsem si ještě před koupí moc dobře zkontroloval, že to nahrávat umí. Zapojuji flashku – a nic. „Paměťové zařízení není podporováno“. Co je to za blbost, říkám si, tak zkouším jinou. Stejný výsledek. Tak vezmu tu, kterou používám u svého satelitního přijímače v obývacím pokoji. Léty prověřená a vyzkoušená flashka. A zase nic. Tak zalistuji elektronickým manuálem televizoru a nestačím se divit. Televizor nahrává jen na pevné disky, USB flash disky nejsou podporovány. Já opravdu nemohu u televizoru pověšeného pod stropem nechat na kabelu viset nějaký točící se pevný disk. To, milý Samsungu, opravdu nejde. Takže nahrávání také vzdávám, definitivně.

            A tak si říkám, kdybych já vůl si býval byl připlatil o dva tisíce méně a koupil si půl roku starý model, tak mi všechno fungovalo, jak jsem si představoval.