Jak pravda a láska nezvládá vítězit nad rudou lží a nenávistí

Popírat zločiny komunistického režimu je něco podobného, jako popírat plynové komory v Osvětimi. Je to skoro jako byste dnes osmdesátiletému staříkovi řekli, že to s jeho tátou v lágru byla lež. Že vlastně spáchal sebevraždu. 

        Nedivme se pak, že i žijící příbuzní obětí komunistické perzekuce občas něco podobného vytočí, především proto, že na rozdíl od zpochybňování holocaustu, není zpochybňování zločinů komunismu a jejich zlehčování, trestné. 

      Jméno jednoho z chartistů se nedávno objevilo na jedné liberecké tramvajové zastávce. Tato skutečnost neunikla pozornosti místních komunistů a následně se ozval bratr toho chartisty, který jim zaslal otevřený dopis, který zde s jeho svolením uveřejňuji. 

Jen tak mimochodem o vězení v Minkovicích, kde byl i onen chartista, jsem psal zde: 

http://flaska.blog.idnes.cz/c/484862/takovy-lehci-komunisticky-koncentrak.html

------------------------------------------

Věro Skřivánková, Dano Lysáková - Vy prolhané a zlé komunistky,

                  reaguji formou otevřeného dopisu na Vaše vyjádření v článku „Jak pravda a láska nezvládá vítězit nad lží a nenávistí“, uveřejněného v listopadovém vydání Libereckého zpravodaje (http://www.liberec.cz/files/dokumenty/zpravodaj/liberecky_zpravodaj_11_15_web.pdf, vydání 11/2015, str. 15, první odstavec tohoto článku). Pro faktickou představu jej zde uvádím v plném znění, abych mohl konkrétně popsat Vaše lži, hloupost a zlobu, tedy všechny vlastnosti fanatickým komunistům tak blízké:    

        „Jak pravda a láska nezvládá vítězit nad lží a nenávistí“

V listopadu nastává opět velké oslavování tzv.„sametového převratu“. Ani naše město není výjimkou.

Při této příležitosti pokřtila nejvyšší hlava katolické církve v České republice Dominik Duka tramvajovou zastávku Na Rybníčku, která je přejmenována na Rybníček–zastávka René Matouška...

Pan arcibiskup mohl být také požádán, aby požehnal i zastávce Textilana, U Starých pekáren a např. i ulici U Mlékárny.

Možná by si při této příležitosti občané Liberce, a to nejen ti bez práce, připomenuli prosperující podniky, které jsou dnes stejnou virtuální realitou, jako přínos René Matouška pro Liberec.

      Ano, již 26 let si značná část slušných občanů ČR svým způsobem připomíná 17. listopad 1989 jako počátek konce vlády jedné strany KSČ. Vzpomínají na tento den jako na konec doby, kdy se žilo v zadrátovaném koncentráku nesvobody slova a povinného velebení bolševizmu. V opačném případě - děti žádné VŠ vzdělání, žádná vyšší pracovní pozice ani přes odpovídající kvalifikaci a další státní mocenské šikanování. A když se někdo odvážil tento režim kritizovat veřejně, pak následovaly přímé perzekuce včetně věznění! I proto se slaví konec tohoto rudého bolševizmu v naší zemi, který za politické postoje popravil v 50. letech stovky svých „nepřátel“. Vždyť přece platilo „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Tento režim (= KSČ) uvěznil, někdy i na desítky let, několik set tisíc občanů ČSR. Dalším ukradl jejich po generace budované majetky, ale i obyčejné drobné živnosti. Statisíce lidí opustily tuto zemi, protože zde již necítily naději na svobodný a důstojný život pro sebe a své děti. A téměř všichni opouštěli tuto zemi potupně, ilegálně a s rizikem, že když je „komunista“ lapí, tak je navždy „ocejchuje“ a ve většině případů i ztrestá vězením. Mám pokračovat ve výčtu zločinů, které se pod praporem komunistů odehrály nejenom v naší zemi? Ale ne, vždyť Vy tato fakta také znáte a jako vždy a jako každý komunista je budete přinejmenším bagatelizovat či přímo popírat, tedy vědomě lhát!

       A teď k Vašim konkrétním lžím a výmyslům z uvedeného článku.

…. Kardinál Duka předmětnou zastávku nepokřtil, jak lživě uvádíte, ale pouze přednesl krátký projev a posléze pouze společně odhalil pamětní tabuli na zastávce MHD. Zastávka také nebyla přejmenována. Stále se jmenuje Na Rybníčku (tak je i nadále uváděna v jízdních řádech a všech ostatních oficiálních zdrojích). Jen získala ke svému názvu podtitul „Reného Matouška a dalších libereckých signatářů CH 77“. To je hrůza viďte, když po 89‘ mizí různé místopisné názvy např. se jménem Vašeho V. I. Lenina – jedním z řady bolševických tyranů, masových vrahů - a naopak jsou pojmenovávány i po odpůrcích komunismu!

….. Myslíte ty prosperující podniky, které Vaše KSČ nezřídka ukradla po roce 1948, zplundrovala je a produkovala v nich povětšinou výrobky, které svou kvalitou s bídou uspokojovaly náš uzavřený trh a byly „hitem“ v ještě zaostalejším taktéž komunistickém SSSR? Tedy ty prosperující podniky, které pod přímým řízením KSČ dostaly naši zemi hospodářsky z předválečného 10. místa na světě někam na úroveň 40. místa? 

…..  A poslední pasáž se již přímo dotýká mého zemřelého bratra Reného Matouška. Tak tedy můj bratr za svého života opravdu nebyl a ani být nemohl přínosem pro město Liberec. A také se nikdo při realizaci myšlenky připomenout jeho jméno nějakou formou v Liberci, tímto pouze Vámi zmiňovaným důvodem neoháněl. Vzpomínková tabule se jmény i jiných libereckých chartistů vznikla pod patronací pana náměstka primátora Mgr. Langra, jako připomenutí statečného osobního postoje těchto občanů z Liberecka. Vedle toho naopak má i za cíl nezapomínat na odporné způsoby pronásledování této skupiny občanů represivními složkami vládnoucí KSČ. Tito signatáři často přišli o dosavadní zaměstnání, o rodinu, zdraví a v přímé souvislosti i o život tak, jak tomu bylo i v případě mého bratra Reného.  

      Škoda, že jste si 17. listopadu nenašly cestu a čas na vzpomínkovou akci u památníku obětem komunismu s navazujícím odhalením výše uvedené pamětní tabule. Mohly jste o této akci napsat pravdu a ne výmysly. Mohly jste se za KSČ svým jménem pokusit omluvit za ohavnosti, které se za její vlády neoddiskutovatelně děly. Z přítomných třeba naší rodině za to, že Renému jistý soudruh kapitán ve vězení na Borech strkal hlavu do záchodové mísy s výkaly, za to že byl na 22 měsíců odsouzen Vaší soudružkou JUDr. Miladou Rosenbergovou (za tiskovinu s apelem na dodržování lidských práv platících jen na papíře i v tehdejší ČSSR + odeslání kopie dopisu tehdejšímu předsedovi ÚRO, vlastizrádci ze srpna 68´, s. K. Hoffmannovi, do Anglie), ztrátu rodiny, zdraví … Naše rodina by totiž Vaši upřímně myšlenou omluvu pokorně přijala a křesťansky Vám osobně (členkám KSČ – KSČM) odpustila.
      Ale protože k tomu nedošlo, žádám Vás pro příště - neberte si již nikdy více jméno mého zesnulého bratra Reného Matouška do Vašich prolhaných a zlých úst.

      V jedné věci však s Vámi musím souhlasit, a to s titulkem v záhlaví Vašeho příspěvku „Jak pravda a láska nezvládá vítězit nad lží a nenávistí“.  Ano, slušní lidé stále nevítězí nad lží, nenávistí a zlem, jehož nedílnou součástí jste se po tomto článku staly pro naši rodinu i Vy dvě osobně -  Věro Skřivánková a Dano Lysáková!

10. prosince 2015

46849, Kořenov 1253

                                                                                  Jiří Matoušek

--------------------------------------------

Na celé té věci je ještě zajímavé, že ten časopis, kde vyšla ona slova soudružek, vychází den před tím (16. listopadu), než byla ona zmiňovaná zastávka označena. Prostě jedovatá slina připravená dopředu!