Daří se nám dobře, je potřeba to zaříznout!

To je poselství nového předsedy Strany Zelených Matěje Stropnického. Nic nového, řeknu si. To je pravda, ale je to něco nebezpečného. 

            Dá se říci, že už patříme svou životní úrovní k horní třetině světa. Nenarodili jsme se sice v Kanadě, na Austrálii, nebo ve Švýcarsku, ale ani nemusíme žít v Somálsku, Sýrii nebo Rusku. Ale jak je vidět, ne všichni z toho mají radost. Citát z rozhovoru Matěje Stropnického pro časopis Echo: "Není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou....Létání je přece luxus, to nejsou základní potřeby".

            Takže co s tím? Zakázat? Regulovat? Snažit se aby nelétal nikdo, tedy ani ti bohatší? Nebo nás dobrovolně s naší životní úrovní zase shodit tam, kde jsme byli před rokem 1989?

            Sám Matěj Stropnický na to v onom rozhovoru dává jasnou odpověď: "Celý svět nemůže žít jako současná západní Evropa. Je potřeba, aby postupně docházelo k redukci našich potřeb." Takže bychom se dobrovolně měli uskrovnit. A je to.

            Jsem rád, že jsme to už někam dotáhli, užívám si toho, čeho mi soudruzi za mlada nedopřáli a nemíním si to odpouštět kvůli soudruhům novým, tentokrát zeleným. Škod už napáchali dost. Připomenu třeba solární elektrárny, biopaliva a blokování staveb dálnic. Doufám jen, že podobnými prohlášeními se postupně stanou absolutně nevolitelnými. Těch škod by mohlo být ještě víc.