Karma! Přesný popis historické skutečnosti. Ještě by to chtělo dodat zmiňovaný formulář "Celní a devizové prohlášení" který se musel vyplňovat i při cestě do "spřátelené socialistické ciziny"... Já osobně jsem žádal o devizový příslib opakovaně asi 15 let a ani jednou jsem jej nedostal (ani v roce 1989)... A to jsem byl v letech 1980-1989 členem KSČ... Někteří nestraníci a dokonce někteří disidenti dostávali devizový příslib a výjezdní doložku opakovaně...Historie není černobílá...

Kolega přešel do západního Berlína jen na pas v roce 1984. Celníci jej zkonttrolovali a mohl projít.

A zed taky neexistovala.

Ještě mám doma schovaný starý pas mojí maminky, která už řadu let nežije. S tátou chtěli jet v září roku 1969 do Benátek, dostali nový pas s výjezdní doložkou, na které bylo razítko "neplatné". Já jsem byl v roce 1969 (těsně před Husákovým omezením cest na západ) s učňovskou školou na tzv. bezdevizovém výměnném zájezdu. O devizový příslib jsem potom žádal několikrát, až do roku 1980 bez úspěchu. V roce 1980 mi pomohla matka jednoho kamaráda získat za úplatek sehnat sice krácený, ale přece devizový příslib, takže jsem měl možnost procestovat rakouské a švýcarské Alpy. Po návratu jsem dostal v práci k vyplnění dotazník, zda jsem na své cestě přišel do styku s cizincem a důvod styku. Vzhledem k tomu, že jsem v dotazníku uvedl, že ano a jako důvod styku sexuální, měl jsem u zaměstnavatele už potom jen neustálé problémy ze strany kádrovky. Do zahraničí mimo státy tehdejšího bloku RVHP jsem se dostal až po listopadu 1989.

Za blog máte ode mne karmu.

K tomu se mohu pripojit, taky jsem mela vyrizenou cestu v roce 1969 do Italie a pak prislo zamitnuti.

buzerace to byla ale pan Flaska si opet trochu privsadil. Na devizak mi stacilo razitko sefovy druzstva a klikyhak od ni. Otazka max 10ti minut. Na vyjezdni dolozku to same. Pred odjezdem se muselo na takzvane pouceni jak by se mel clovek venku chovat coz vzdy odbyla slovy. Jak se mas chovat snad vis tak padej.

Pravda, vim od znamych ze ve vetsich firmach jim to musel podepsat kazdej kdo mel kamsi diru. Ale vse bylo o lidech. Bud jste narazili na blbce nebo jste to meli obdobne jako ja.

S devizovym prislibem mel stesti ten kdo mel pribuznyho nebo hodne znamyho na bance. Pak se dalo jezdit rok co rok. Kdo mel prislib tak z 90% dostal i tu zelenou cumkartu.

Bylo to spis o penezich, kdo je mel jezdil kazdej nebo kazdej druhej rok. Vzdy se nekde nasla nejaka tlacenka/znamost/doporuceni. A taky zazebrat o vizum se muselo. Ale to uz byla formalita.

Prakticky nikdy s panem Flaškou nesouhlasím.

Ale tentokrát má pravdu on a ne Vy, jelikož jsem žádal o devizový příslib celá osmdesátá léta a vše končilo u ZO KSČ.

Proto to mínus.

Poprvé jsem se na západ podíval až 26.listopadu 1989.

Mám podobné vzpomínky. Buzerace non plus ultra.

A pocit studu jako pridavek.

Ještě tam byl jeden wopruz - šeky místo hotovosti při cestě do zemí Východního bloku. To pak jeden trčel před směnárnou v Budapešti a počítal minuty, kdy si je konečně rozmění.

Ten devizák s doložkou byl potřeba i do obyčejné Jugoslávie, což nebyl západ.

Pro Jugoslávii platila jiná pravidla. A z pohledu tehdejší zločinecké vlády byla Jugoslávie západem

A jak se "cestuje" dnes ? Po něžné p.Flaško , jsem byl x-krát na dovolené v nádherné Kalábrii a párkrát na Sicilii-Mesina-Taormina-Marina di Portorosa . Jinam mě to netáhlo. Dnes mohu na obě dvě destinace zapomenout, jsou tam jiní "cestovatelé", kteří navíc v pohodě "cestují" bez "devízového příslibu" napříč celou EU . Takže na nějaké cestování po okolních i vzdálenějších státech mě přešla chuť. Mám dojem , že jsme tam kde jsme byli, navíc se pomalu ale jistě stáváme rukojmími ve vlastní zemi a v Evropě též . Kdo za to může? Odpovězte si sám .

Teď nevím jestli si děláte legraci nebo to myslíte vážně. Ale asi to druhé a pak jste jen k politování.

Autor asi utrpěl dočasnou ztrátu zraky. Nikdo nikdy nepsal, a já už vůbec ne, že do západního státu bylo možné se dostat bez výjezdní doložky. To dokázali pouze Mašínové a několik stovek dalších.

Ale, nikde také nebylo psáno, že tu doložku nešlo na trase Ost Berlin - West Berlin použít opakovaně.

Já se také občas seknu. To každý. Ale diskuze na toto téma již proběhla a je s podivem, že si autor ještě nedokázal ověřit zkutečnost.

Mimochodem, tyto nové doložky, tištěné OCR písmem (ví ještě někdo, co to bylo?) se při návratu do ČSSR odevzdávaly a sloužily ke kontrole návratů.

Nebylo tedy možné, aby je orgány NDR při prvním průjezdu zadržovaly nebo znehodnocovaly.

Samozřejmě "skutečnost" a ne zkušenost.

..... .... dnes už jsem to někde - pod jiným článkem napsal: Je vždy dobré si tyto ,,detaily" připomenout !!

S "devizákem" nemáte pravdu. S tím se zaměstnavatel "neobíhal".

Samotný devizák nebyl zásadní problém. O něm v podstatě rozhodovala SBČS a jako vše, se dalo vyřešit přes "známé".

Problém byla výjezdní doložka. Sem už vstupovala státní moc. Znal jsem lidi, kteří bez problémů dostali "devizák", ale nedostali výjezdní doložku.

A když jste neměl známé?