Výsledky průzkumu o postojích Čechů ke kriminalitě odhaluje neuvěřitelnou zvrácenost naší populace.
Začneme holou skutečností. Mezinárodní organizace Institute for Economics and Peace označila v loňském roce Česko za šestou nejbezpečnější zem světa. Podle zmíněného průzkumu označilo naši zem za bezpečnou nebo spíše bezpečnou 77% dotázaných a místo svého bydliště dokonce asi 84% lidí.
Faktem je, že chodit večer po ulici, silnici, nebo po vesnici, asi není o strach. Samozřejmě jsou výjimečné lokality, ale opravdu jen výjimečné. Jiné je to s krádežemi a podobnou drobnou kriminalitou. I když i tady si určitě nevedeme špatně. Na vesnicích když zapomenete zamknout, tak se v podstatě nic neděje. Mnohé země by mohly závidět.
Lidi štve, že drobní kriminálníci svou činnost stále dokola opakují a v podstatě se nic neděje. Ale to je asi celosvětový problém, tedy kromě totalitních států.
V počtu vražd na tisíc obyvatel jsme určitě jedna z nejbezpečnějších zemí světa. A to jsou u nás nejvíce vraždy jako problém mezilidských vztahů. Rodinné neshody, potyčky v hospodě, soužití na ubytovně. Nikoliv pouliční kriminalita. Například loupežné přepadení končící vraždou je u nás naprosto mimořádné. Přesto podle tohoto průzkumu by 45% lidí bylo ochotno spolu se 4 vrahy popravit i nevinného! Pouze 26% by ponechalo současnou praxi, tedy radši neodsoudit vraha, pokud je nějaké riziko, že se odsoudí i nevinný. Zbylých 29% se v této otázce tváří neutrálně.
Těch 74% našeho národa bych se rád zeptal, zda by se na toto dívali stejně, pokud by ten jeden popravený nevinný byl jejich blízký? Nebo zda si dokážou představit, jak bezmocně stojí pod oprátkou, když nic neudělali? Opravdu by byli ochotni se obětovat v zájmu "spravedlnosti"?
Zdroj.
