Špionážní technika dříve a dnes

Totalitní režimy své odpůrce sledovaly ve dne v noci. V Technickém muzeu v Praze byla výstava té techniky z doby komunismu. A když to porovnáme s dneškem, nelze se než pousmát.

Rozdíl je také v tom, že dříve to byla doména pouze bezpečnostních složek. Dnes má k té technice přístup každý a její použití je jen otázkou zákonodárství.

Začněme záznamovým zařízením. Odposlouchávané rozhovory bylo potřeba nahrávat. Prvním průkopníkem byl magnetofon s páskou. Obvykle páska stačila na několik hodin záznamu.

Rozměry byly "větší než přenosné". Takový přístroj se dal pouze napevno umístit do konspirační místnosti. Ale o pár let později již přeci jen došlo k miniaturizaci.

Nicméně nevýhoda byla i přes možnost přenášení přístroje stále jasná - nebyl možný sekvenční přístup. Abyste se dostali třeba ke 40. minutě nahrávky, museli jste pásek převíjet a příslušnou pasáž pracně hledat. Dnes je to jinak.

Na paměťovou kartu umístíte odhadem tak 100x více zvukového materiálu (záleží na kompresi a kvalitě). Přístup máte sekvenční, tedy okamžitý, žádné mechanické díly, které se dříve či později poškodí, rozměry 2x1cm.

A jak se dnes nahrává? To je strašně jednoduché. Vezměme si například tuto jednoduchou propisku.

Vypadá jako propiska, píše jako propiska, ale uvnitř se ukrývá diktafon s vlastní pamětí a akumulátorkem. Sepnete ho jedním pootočením horní částí propisky. A nenápadně nahráváte i několik hodin. A ani nemusíte psát. Můžete nechat ležet na stole a odejít. Funkce "aktivace hlasem" se postará o to, že bude nahrávat opravdu jen hovory a nikoliv zbytečně ticho.

Do historie se svého času zapsal i fax. Byl to přístroj, který nejen že uměl přenášet písmenka, ale dokonce i obrázky! Přenos se konal po telefonickém vedení.

Velikost kufříku dnes samozřejmě vzbudí úsměv. Jak k tomu přistoupit dnes? Focení mobilem a odeslání fotky mailem, nebo na sociální síť, to zná asi každý. Spíše je zajímavější řešení přenos obrázků přímo z místnosti, nenápadně, přes WiFi, kamkoliv na světě.

Taková kamera schovaná u stropu přímo v kouřovém čidle má něco do sebe. Nebo postavená na stole a tvářící se jako meteostanička.

Spojíte jí s místní WiFi a pomocí aplikace z mobilního telefonu se už můžete podívat odkudkoliv, třeba z Argentiny. Ty sofistikovanější přístroje v sobě mají i slot na SIM kartu a už vůbec nejsou závislé na nějaké místní WiFi síti.

Pojďme opět do historie. StB sledovala nenápadně. K tomu sloužil třeba tento kufřík.

Uvnitř bylo vše potřebné. Kamera na film. Malý magnetofon, zdroj energie. Objektiv byl šikovně schován v horní části pod rukojetí. Takže stačilo tašku vhodně "položit" na stůl, nebo na zem a vše už bylo archivováno.

Pro venkovní použití byl kouzelný tento dětský kočárek.

Všimněte si v přední části toho kulatého otvoru. Za ním se skrýval objektiv kamery. Je jasné, že uvnitř kočárku nebylo dítě, ale příslušná technika. Starostlivá maminka (nebo tatínek) se tak poměrně často skláněla do kočárku a své ratolesti stále něco podávala, nebo ji utěšovala. Ve skutečnosti ale jen kontrolovala záběr kamery a případně ho trochu posouvala, nebo měnila film.

Dnes se na to jde samozřejmě jinak.

Jdete po ulici a jenom se díváte na co potřebujete. Všimněte si těch trochu tlustších nožiček brýlí. V jedné z nich je slot na paměťovou kartu. V druhé pak malý akumulátor a zespoda nenápadný mikrospínač. Jedním pohybem ruky (vypadá to, že se škrábete, nebo upravujete polohu brýlí) zapnete nahrávání. A to i v té nejvyšší FullHD kvalitě. Objektiv kamery je schován uprostřed mezi očnicemi za kouřovým sklem. Nikdo nemá šanci ho odhalit. A vy nahráváte i se zvukem přesně to, na co se díváte. Pokud máte šikovného optika tak vám neutrální skla klidně vymění i za dioptrické.

A nejlepší na celé této taškařici je, že každá z těchto hraček (a že jich existuje ještě strašně moc), je přístupná každému a dá se pořídit za pár jednotek tisíc korun. To i obyčejné brýle bývají občas dražší.

Na závěr pro redakci: fotky jsou z Technického muzea, dělal jsem je sám. Ty nové techniky jsou převzaty z webu jednoho e-shopu s jejich svolením. Ale kdybych tu ten e-shop uvedl, tak to zase můžete považovat za nepovolenou reklamu. Tak fakt nevím.