Máme rozpočet a komunisti se tetelí

ANO i ČSSD ještě před pár dny mluvili o tom, že krácení peněz pro armádu je pro ně nepřekročitelné. Za tři dny je vše jinak a už to překročitelné je. Tomu se říká pevný charakter a neohýbání páteře. 

Komunistům přitom vůbec nejde o nějaké peníze pro nemocné, potřebné a podobně. Těm jde jenom o jedno - podkopání věrohodnosti Česka jako partnera v NATO. Tentokrát se jim tím, že neustoupili ani o píď, zadařilo. Ostatní stáhli ocasy mezi nohy a na jejich požadavek kývli. Na východě a na Pražském hradě si jistě štěstím mnou ruce. Ale jedno se komunistům musí přiznat. V politice tahání nás do područí Ruska, podkopávání demokracie a v podstatě vlastně ničení republiky jsou konzistentní už dobrých 100 let své existence. Názory nemění. 

Když už rozpočet musel být, to byl takový problém kývnout na nějaký jiný návrh některé z opozičních stran výměnou za jejich hlasy? Místo okleštění armády tak třeba snížit nějakou byrokracii? Nebo zastropovat nějaké platy ve státní správě? Když už nemalá část společnosti ryje rypákem hlínu, tak by třeba ta druhá část společnosti mohla aspoň zůstat na svým. Pan premiér tím mohl zabít dvě mouchy jednou ranou. Mohl mít rozpočet a zároveň vrazit klín do jedné z koalic, kterých se tak bojí. Ale to by nebyly hlasy. Hnus. Chce se mi říci. 

A teď na našeho konzistentního a schopného pana premiéra přichází další morová rána. Evropská Unie se chystá zarazit jemu a (ne)jeho impériu dotace. Bude to pro něj signál k tomu, že je čas Evropskou unii opustit? Věřím, že komunisti a mnoho dalších by mu zase byli v hlasech s chutí nápomocni.