Řekli byste si poťouchle, to se nemá. Nebo: dobře jim tak. Ale mně osobně je jich líto. V tomto útvaru policie se koncentrují ti nejlepší z nejlepších. Většinou sem přicházejí z jiných policejních útvarů po osvědčení se a prokázání svých kvalit. Navíc jistě musí projít přísnými fyzickými testy a pravidelně trénovat a utužovat fyzičku.
Tito dva obvinění navíc u útvaru fungovali jako instruktoři. Tedy vlastně školili ty nejlepší do terénu. Něco jako lektoři policejního Top Gunu.
A teď si představte tu jejich frustraci. Tohle vše umí, tímhle si prošli, takhle jsou dobří a teď musí ty nejlepší z ostatních policejních útvarů, kteří sem přešli, školit jak se podává ruka panu prezidentovi, nikoliv zpříma, ale odspoda, protože pan prezident se o ní potřebuje opřít. Jak pomáhat panu prezidentovi vyjít schody, kde ho podepřít a jak na schodech správně uchopit jeho ruku. Jak se tlačí invalidní vozík.
Dále musí zvládat taktiku jak sehnat popelníček i na místech, kde by ho nikdo nečekal. Typicky například mateřská škola. Je nutno zvládnout techniku dopomoci panu prezidentovi ke vstání ze židle, aby to vypadalo pouze na lehkou výpomoc a nikoliv na zvednutí. Navíc je potřeba zajistit okolní prostor nikoliv před zbraněmi odstřelovačů, ale před fotoaparáty zvídavých novinářů.
A v neposlední řadě musí mít námořní výcvik pro naloďování těžkého břemene na malý chatrný nafukovací člun.
Mějme proto pro jejich prohřešek pochopení a připočtěme jim přinejmenším hodně polehčujících okolností.