Boží zelení, nebo zelené božstvo?

Pražský radní pro dopravu Matěj Stropnický poskytl rozhovor časopisu Reflex. Já jsem fakt nevěděl, jestli to myslí vážně, nebo si dělá srandu. Pak by to bylo dobré. Ale on to asi opravdu myslel smrtelně vážně.

A pak je to zlé. Ale asi ne tolik, jak by se člověk mohl domnívat. Takový člověk na místě radního pro dopravu je naprosto bezproblémově zmanipulovatelný a ovlivnitelný. Proto na tom křesle asi sedí a lidé v pozadí vědí zjevně proč a mnou si ruce.

            Hned v úvodu Matěj Stropnický čtenáře seznámí s tím, že rozprodal skoro všechny technické předměty, protože je považuje za neekologické. Varná konvice je prý neekologická věc kvůli extrémně vysokému příkonu.

            Dovolím si malé poučení v oblasti fyziky. Právě kvůli svému vysokému příkonu se rychlovarné konvice vyrábějí, protože ohřívat vodu na vařiči bylo právě méně hospodárné. Nebo jinak. Budu-li v konvici ohřívat litr vody příkonem 2kW, tak ho ohřeji podstatně dříve, než s příkonem 1kW. To je logické. Ale právě tím, že s příkonem 1kW, trvá ohřev déle, tedy i déle mám vodu hodně teplou před dosažením cílové teploty, tak tím mám i delší dobu po kterou je voda „skoro uvařená“ a tím tedy i větší ztráty. Pokud by chtěl pan Stropnický ohřívat vodu na kotlíku nad ohněm, tak tam jsou ty ztráty samozřejmě extrémní.

            V tomtéž duchu ostatně pokračuje, když uvádí, že prodal i sporák, protože najíst se, podle vlastních slov, může jinak a jinde. Pokud pominu, že se omezí pouze a výhradně na studenou stravu a ještě nepředvařenou, tak se samozřejmě tepelně ta strava musí někde připravit. Někde ten sporák být musí. Toto snad už ani komentovat nelze.

            Vedle mnoha dalších perliček v citovaném rozhovoru jsem si na závěr nechal tu nejpeprnější.

            Na dotaz redaktora, zda to vše z jeho strany není pokus o askezi, jakou praktikovali ve středověku pozdější svatí, odpovídá Matěj Stropnický bezelstně: Ten rys u mě a některých dalších v hnutí zelených je, … .