Nejdříve je potřeba vyjet ze Swieradowa zdroje několik let starou lanovkou na Stog, do výšky 1100 metrů nad mořem.
Nahoře vás čeká moderní točna, něco jako v Alpách a to včetně terasové restaurace. Ale mnohem lepší je popojít asi 100 metrů k původní horské boudě. Nemá chybu. Vevnitř máte dojem, že poslední hřebík tam byl zatlučen někdy ve válce.
Teď se chvíli pokochat rozhledem...
... a vyrazit na cestu.
Já brusinky moc nemusím. Ale vzhledem k tomu, že sem opravdu moc lidí nezavítá, tak si na své přijdou nejen borůvkáři, ale právě i brusinkáři.
Po pár hodinách a kilometrech se dostanete na nejvyšší vrchol procházky, do nějakých 1126 metrů. A otevře se vám pohled na české i polské Jizerské hory a nekonečnou polskou rovinu.
Na té mýtině dole byla ještě před válkou jedna z největších sklářských osad Jizerských hor - Velká Jizera.
Stále jsem hledal zmije. Není potřeba se jich bát, jsou hodně plaché. Minulý týden jsem potkal dvě, dnes se nezadařilo. Tak aspoň ještěrka.
A to už pomalu klesáme. Blížíme se k bývalému kamenolomu. Poslední výhled do polské roviny. A pak už pohodových posledních pár kilometrů z celkem asi 19 do Jakuszyc.
A na závěr jsem si neodpustil poslední snímek. Ty dva jsme sice na tomto výletě nepotkali, ale nedaleko odtud chodí bez bázně a hany po místních loukách a v noci i vesnicích. Místní toho většího už i pojmenovali - Bohouš.