Za teplem do Sevilly

V době, kdy u nás panuje na tuto roční dobu nezvykle teplých 9°C, je v Seville těch stupňů 24 a celodenní sluníčko. Takže proč nevyrazit?

Sevilla leží na řece Guadalquivir a s více než přibližně 682 tisíci obyvateli se jedná o 4. největší město ve Španělsku (po Madridu, Barceloně a Valencii). Leží ve výšce pár metrů nad mořem, byť je od něj vzdálena desítky kilometrů. Klima je tak celoročně velmi teplé a my si ho užíváme. 

Letiště Václava Havla nás přivítá novou plastikou. Podíváte se z jedné strany: 

Pak z druhé strany: 

A pořád vidíte jen kupu harampádí. Ale pak se podíváte zprostředka a zjistíte, že to nemá chybu: 

Ale jdeme na věc. 

Přestupujeme v Curychu. Tak přilétáme už za tmy. Nutno podotknout, že se nalézáme již na západní polokouli, tedy za Greenwichem. Navíc o dobrých 13° jižněji. Čas je ale stejný jako u nás. To má za následek, že světlo nastává až kolem 8 ráno, ale také až kolem 20 večer nastává tma. Přilétáme za tmy a čeká nás první procházka od letištního autobusu do našeho ubytování. 

A ráno? Jak jinak než slunce. A teplo. Jdeme do ulic. 

Na Vánoce jsou zde již připraveni. Tomu se v těchto teplotách nechce věřit. Naopak, většina zeleně ve městě je tvořena stromy s citrusovými plody. 

Míříme k Plaza de Espaňa. Jedná se o park a stavbu z 19. století. Ovšem výzdoba dlaždicemi je úchvatná. 

My tam přišli den poté, co se zde udělovaly ceny Grammy. Tak stan uprostřed ještě trochu straší a říkáme si, o jaké hvězdy jsme to vlastně přišli (např. o Shakiru). Vysvětluje to i to, proč platíme tak astronomickou cenu za ubytování. Při našem odjezdu klesá na třetinu. Ale vše se prostě ohlídat nedá. A už vůbec ne termín státních svátků. 

V půlkruhové stavbě jsou výklenky. Každý je zdoben nádhernými dlaždicemi a každý z nich je zasvěcen jiné španělské provincii. 

Přesuneme se dál, k Sevillské aréně z let 1761 - 1881. Pojme až 14000 diváků. Sezóna býčích zápasů začíná na Hod boží velikonoční a s přestávkami trvá do října. O místní aréně se říká, že je asi nejúchvatnější ve Španělsku. 

Při dalším putováním po městě narazíme na demonstraci. Jako typicky na jihu Evropy velmi hlasitou a velmi temperamentní. Španělsky neumím, ale nápisy mi říkají něco o tom, že chtějí zavřít katalánské politiky a zároveň je znepokojuje stav klimatu. Inu věci jistě spolu související. Poněkud zmatené, asi jako většina demonstrací po světě, včetně nás. 

Blíží se večer prvního dne a zakončíme to u jedné z nejpodstatnějších památek ve městě - věže Torre del Oro. Byla vztyčena roku 1220 jako obranná pozorovatelna. S věží na druhém břehu jí spojoval silný železný řetěz, který bránil nepřátelským lodím v plavbě po řece. Horní věžička byla přistavěna až v roce 1760. 

Zlatá se jmenovala podle jedné verze, protože se zlatě odrážela do vody, podle jiné kvůli pozlaceným dlaždičkám (azulejos), podle dalších podle drahocenností z Ameriky, které se zde vykládaly. 

Sloužila jako skladiště, vězení, kaple, úřadovna. Dnes muzeum. Prostě takové multifunkční využití, jak by se dnes řeklo. 

A jdeme na kutě. Byli jsme docela pobaveni našim apartmánem. V Seville jsou jich jistě desítky. K tomu pensiony, hotely a privátní pokoje. Celkem asi stovky. A my narazíme na takový, kde jsou po stěnách rozvěšeny následující obrázky. Náhoda? Vůle boží? 

Druhý den začneme na Setas de Sevilla. Je to údajně největší dřevostavba na světě. Rozměry má 150 x 70 metrů a výšku 26. Uvnitř jsou kulturní sály, restaurace, nahoře samozřejmě vyhlídková terasa. 

A pak již máme rezervován termín na vstup do Královského paláce - Real Alcázar. Se stavbou se začalo roku 1364. Za dva roky řemeslníci a umělci z Granady a Toleda vytvořili nepředstavitelnou sbírku dvorů a síní. A celé je to zasazeno do obrovských, nádherných a udržovaných zahrad. 

Je čas se opět občerstvit a trochu si odpočinout. Těch možností barů, kavárniček, restaurací ... nabízí Sevilla nepřeberné množství. Tak jedna za všechny. Dekorace stropu v podobě místní vyhlášené šunky s kalíšky na odkapávání tuku nemá chybu. 

Blížíme se k finále. Katedrála se svou věží La Giraldou. Začněme věží.

Věž byla vztyčena roku 1198 jako minaret. Svou výškou 97,5 metru to tehdy byla nejvyšší věž na světě. Ve 14. století se na jejím vrcholku objevily křesťanské symboly. A roku 1568 byla dobudována zvonice, čímž věž dosáhla své dnešní výšky 104 metru. Na vrcholu je do dnes bronzová korouhvička (giraldillo), odkud pochází i jméno věže. 

Když stoupáte vnitřkem nahoru, nejsou zde schody, ale pouze šikmé chodníčky. To aby sultán mohl nahoru jezdit na koni. A to není vtip, to je fakt. 

Girlada přiléhá ke katedrále Panny Marie. 

Stavba započala v roce 1402 a byla dokončena v roce 1507. Po svém dokončení překonala ve velikosti dosud největší katedrálu Hagia Sofia, která si svůj titul držela více než tisíc let. Je největší gotickou katedrálou a 4. největším kostelem na světě (po bazilice Notre Dame de la Paix ve městě Yamoussoukro v Pobřeží slonoviny, bazilice sv. Petra ve Vatikánu a katedrále sv. Pavla v Londýně). Tyto údaje je ale nutno brát s rezervou. Někdo takto porovnává křesťanské svatostánky, někdo rozlišuje mezi kostelem, katedrálou a bazilikou, někdo bere za rozhodující vnější rozměry, jiný počet čtverečních metrů plochy. Prostě berme Sevillskou katedrálu jako jednu z 10 největších na světě. 

Pro svou mimořádnou kulturní hodnotu byla celá stavba v roce 1987 zařazena na seznam památek světového dědictví UNESCO. Zdroj. 

V královské kapli byla uložena k poslednímu odpočinku řada členů kastilské královské rodiny.  

V katedrále je náhrobek Kryštofa Kolumba. Podle některých zdrojů jsou ale uvnitř ostatky jeho bratra. Náhrobek pochází z 90. let 19. století. Rakev spočívá na sochách zpodobňujících království Kastilie, Leónu, Aragonie a Navarry.  

Dva plné dny v Seville byly zjevně málo. Na druhé stránce to slouží jako dobrá pozvánka i pro příště. A nejen pro nás.