Krásný fotoblog, projeli jsme kdysi s dětmi po východním pobřeží Italii od severu najih na Sicilii, k Vesuvu a zpět po západním. A ano,na jihu je krásně, klid, méně turistů... Děkuji za připomenutí, měla bych se tam ještě vrátit

Ta "Kozí stezka" by mohla být na Capo Vaticano...

Není .

Mě ty městečka na pobřeží přijdou všechny stejný, všechny stojí na nějaký skále a od moře k nim vedou stovky schodů a aby se to napletlo tak různě vysokých a dlouhých. Děs běs. Pár jsem jich navštívil a potom už mi to splývalo v jedno.

Také jsem tam byl. Díky kalábrijské mafii dálnice zadarmo a klídek na pláži. Nádherná fotoreportáž

Dík za pochvalu. Jinak k té dálnici - ona je státní. Tedy nestaví ji soukromá společnost Autostrade, která následně inkasuje mýtné, ale je i udržuje (to je zbytek Itálie). Tady na jih od Sorrenta je vše státní a proto zdarma. Platí se zase až na Sicílii. Jestli za to může mafie ale fakt nevím.

Moc pěkná fotoreportáž (vlastně všechno jako cestopisný celek). Berou mě zejména záběry se sopkou Stromboli na obzoru. Musí tam být nádherně, ale zatím jsem do těch končin nedoputoval, přestože Itálii mám moc rád.

Dík, Tomáši a velká karma

Tropea - jedno z nejkrásnějších měst v Itálii, které jsem navštívil. Ale je to docela dávno a chystám se tam v nejbližších letech na nějaký delší autočundr. Bydleli jsme taky kousek odtamtud a přiznám se, že ty sestupy k moři s malými dětmi byly docela "maso". Fotky nádherné! Letos jsme si Itálii skoro zakázali, pak že jenom na skok k moři, někde do Caorle a cestou ze dva dny v Dolomitech... Jak se dívám na ten váš blog (a jemu podobné), tak nevím nevíííím. Itálie, to je pro mne jak nějaká droga!

I když jsme každý na "jiné lodi" p.Flaško, a dal jsem "slib mlčenlivosti", dnes musím na váš blog reagovat, karma.

Se svou rodínou jsme Kalábrii opakovaně navštívili, pokaždé jiné místo. Marateu (kde jsem se od kapesního přístavu vyšplhal až nahoru do výšky 760? m. k soše Krista), Scalea Talao, Praia Mare, kde je velká jeskyně ve které se slouží pravidelné bohoslužby, a kde je v jejím rohu snad 20.m hluboká šachta kterou vykopali archeologové a jenž potvrzuje svými nálezy její osídlení od pravěku až do dnešní doby.

San Nicola Arcella. Nicotera, Diamante, to všechno jsou nezapomenutelná městečka, s ještě víc nezapomenutelnějšími zážitky a vzpomínkami.

"Třešničkou na dortu" byla návštěva Sicilie, přeprava vlakem na trajektu přes Mesinský průliv a návštěv opravdového klenotu na skále Taorminy.

Ještě jednou dík za krásný blog .

No, myslím, že jsme všichni "na jedné lodi", pane Marku. S panem Flaškou také často nesouhlasím, ale kdybych to měl nějak hrotit, tak to bych nemohl ani k nám do hospody na pivko.

K té soše v Maratei jsem raději vyjel autem. No, jsou to eskapády, o kterých se nám tady u nás ani nesní! A jet po té "bobové dráze" v luftě, tak vysoko nad mořem byl opravdu zážitek. No a pak jsme se fotili u té sochy, kde byl člověk jen o kousek větší, než nehet na palci. A přestože to nebylo úplně mimo sezonu, byli jsme tam skoro sami. Na Sicílii jsem byl autem. S jedním noclehem v Pise a cestou zpět v kempu u Říma. Ale protože tam stávkovali dopravci a nedostali jsme se do města, odpočinul jsem si dvě hodinky a jel pak až domů. Ale nikomu bych to už tak nedoporučoval. :-)

Také se mi blog moc líbil

Jak jinak než superblog! Nádherné místo, bezva fotky.

Díky!