Cestování po USA

Lze říci asi toto: místa dost, vše veliké, všeho dost. A o překvapení není nouze. Pro Evropana, mírně vyjádřeno, nezvyk.

První překvapení nastane již na cestě tam na letišti v Praze. Takhle prošacován jsem ještě nebyl nikdy. Zouvám boty a jsou mi prohmatány i slipy. Už se těším do Frankfurtu. Tam budou na linkách do USA určitě hodně přísní úředníci, kteří mi dají do těla ještě víc. Ale tam už se neděje nic. Prostě při letu do USA je plně důvěřováno evropské bezpečnostní prohlídce.

            Při letu zpět zase Američané až tak přísní nejsou. Žena pronese i pastu na zuby a nějaké parfémy. To by jí v Ruzyni hodili do koše. A ve Frankfurtu při přestupu na linku do Prahy, nejen že nedůvěřují americkým kontrolám, ale jsem opět prošacován stejně přísně jako na začátku. Prostě vše je opačně, než by člověk čekal. 

Najezdili jsme celkem asi 9600 km. A to jsme v tom autě neseděli pořád. Na konci článku jsou odkazy na navštívená místa. Zážitků a krásy hromada!

Začnu nedaleko Los Angeles, kde jsme přistáli. Kolem města Bakersfield v Kalifornii je obrovské množství těžebních souprav na ropu. Ale také vinic a ovocných sadů. A nejlepší je, když nakonec vidíte ty vrtné soupravy uprostřed těch sadů. Sady se táhnou od nevidím do nevidím. Stejně jako silnice. Před vámi je prostě rovná čára, která je naštěstí zvlněná, protože jinak by při omezení rychlosti asi nešlo dělat nic jiného, než si za volantem číst knížku. Provoz tu už proti Los Angeles dost opadl. 

Pak je tu poušť. To není písek, ale taková tvrdá kamenitá půda a z ní roste něco nízkého zeleného. Občas tu stojí pořádný kaktus. A jedete tím hodiny. Když máte štěstí tak občas projedete nádhernými a barevnými skalními útvary. Není výjimkou, že vás cedule upozorňují, že následující benzínka nebo McDonald budou třeba až za 77 mil (asi 120 km). 

Když větrníky, tak zase na celém obzoru. Potkáte vlak a nevidíte občas buď začátek, nebo konec. Vpředu dvě lokomotivy, vzadu taky a mezi nimi nespočetně vagonů. Jednou jsme napočítali tři lokomotivy a za nimi 121 vagonů. Žádná lokomotiva netlačila zezadu, takže ty vlaky bývají i delší. Když je potřeba překonat výškový rozdíl, tak pomocí spirály na trati. A nejlepší je když jeden a ten samý vlak vidíte ve spirále i na trati před ní.

V Utahu, ale i v zemi Navajů, v Arizoně vás překvapí prohibice. V supermarketu nekoupíte ani pivo a v hotelu vás vítají cedule, že alkoholické nápoje jsou zakázány.

Ve městech bylo draho. Ale když se na venkově podařilo najít bar, tak stál za to. Místní hrající kulečník, velké pivo za 2,50 USD, a to ještě točené. Jiní místní házející soustavně mince do Jukeboxu, nebo popíjející na baru.

Je tu prostor. V každém městě a městečku jsou ulice mezi bloky tak 3x širší než u nás. Auto tam projede tak jednou za hodinu. Stejně když přijede nějaká servisní dodávka, tak auto zaparkuje a označí ho kužely. V malém městečku Elko v Nevadě jsem se po ránu prošel a divil jsme se jak jsou v jedné ulici rozdílné baráky. Od honosných vil po polorozpadlé dřevěné barabizny. A vše vypadalo obydleně.

            Jinak je tomu na venkově nebo v rezervacích Indiánů. Divíte se, ale ty obytné vozy asi opravdu slouží jako skutečná obydlí. Ale to není nic proti velkým městům, kde vidíte neskutečný počet bezdomovců, ale vysloveně dle mě vydrogovaných lidských trosek. A přespávají na ulici i v těch lepších čtvrtích. O ghettech nemluvě.  

Kapitolou samou pro sebe jsou čerpací stanice. Myslím ty na dálkových silnicích uprostřed ničeho. To je přesně jako ve filmech. Obrovská parkoviště, dobře zásobovaný obchod a levné jídlo i pití. Třeba hamburger nebo kafe pod dolar. Nikde jsme nenarazili na nějaké toalety, kde by chtěli poplatek.

Kamiony jsou obrovské. Hlavně ty kabiny. Je vidět, že řidič tam nemá jen lůžko na přespání, ale malý apartment. Asi i toaletu a tekoucí vodu. Tráví tam prostě svůj život. A na silnicích se s tím nemazlí. Kolikrát to kolem vás profrčí, že se nestačíte divit. Prostě hmotný setrvačný kolos se řítí obrovskou rychlostí po rovné silnici i několik desítek kilometrů bez zatáčky.

Přenocovat v motelu je také klasika. Autem si zajedete až před dveře a kufry tak nosíte třeba jen 3 metry. Akorát je průšvih kvalita jejich toaletního papíru, který se skoro rozpadá v ruce. A to všude bez výjimky. V žádném pokoji nechyběla bible.

Tragédie je mobilní telefonie. V dobré víře jsme si koupili místní SIM T-Mobilu s LTE internetem a volným voláním do Evropy. Na LTE jsme nenarazili nikde. Když už byl signál T-Mobilu, tak většinou jen GPRS a maximálně Edge. Takže sosání dat byla vždy zkouška trpělivosti. Pouze zcela výjimečně v okolí největších měst jsme narazili na 3G data. Jenže v některých státech T-Mobile není a karta tam zaroamuje na místní operátory. To je sice pěkné, ale ten místní roaming neumožňuje ani přenos dat, ani volání do zahraničí. Takže pro nás na nic. A kromě toho v těch jejich velkých pouštích není často desítky mil signál jednoduše žádný. To bych i pochopil, i když podle mapek operátorů vypadá pokrytí východního pobřeží podstatně lépe. Ale když už podél nějaké silnice nějaký signál je, tak snad není nutné tam mít tu úplně nejpomalejší internetovou technologii.

O moc lepší to není ani s WiFi. Každý hotel vám sice dá v ceně WiFi připojení, ale jeho funkčnost je vždy opravdu otázkou do loterie. Někdy jde perfektně, většinou pomalu, a není ani výjimkou, když se prostě nemůžete přihlásit vůbec. Prostě hrůza. Evropa, a především asi některé asijské země jsou na tom po této stránce podstatně lépe.

Lidé jsou ochotní a stále usměvaví. A hlavně nezírají a neciví jako Češi. Každý se stará o sebe. Neskutečnou trpělivost s námi měla řidička autobusu v Los Angeles. Trvalo celkem 3 stanice než jsme se domluvili co a jak při kupování a placení čtyř celodenních jízdenek. Odpoledne jsme viděli do autobusu nastupovat bezdomovce na vozíku. O šaty by člověk ani pohledem nezavadil, smrad se od něj šířil tak, že u nás by půlka autobusu vystoupila. Přesto se mu dostalo zacházení jako každému jinému. Řidička obsloužila plošinu, zvedla ze sedadel ostatní cestující, aby udělali místo, pomohla mu. A to vše se zdvořilým oslovením „Sir“.

Auto berou Američané jako dopravní prostředek. Nikdo netroubí, nelepí se na kufr, když už předjíždí, tak velmi výjimečně, a to můžete jet sebepomaleji. Máte prostě pocit pohody a hlavně bezpečnosti. K tomu asi přispívají i dopravní předpisy. Na dálnici můžete jet a předjíždět v jakémkoliv pruhu. A tak když si to valíte v levém pruhu, nemusíte pořád hlídat zrcátko, kdy vás kdo dohoní, začne blikat a troubit, ale především se lepit na kufr. To známe jen u nás. Tady se dodržuje odstup a v případě potřeby se prostě předjede zprava. Fakt dobrý. Naše pravidlo pravé ruky pak nahrazuje stopka ve všech směrech. Každý musí zastavit a rozjíždí se v pořadí, v jakém ke křižovatce přijeli. Dle mě dost bezpečné, protože když se zapomene jeden, tak se nic nestane. Problém je až když udělají chybu dva. Na auto je připraveno všechno. Včetně přepážek bank, o parkovacích místech nemluvě. Ale ve městech jsou hodně drahá.

Autem se jezdí všude. Tak hoteliér nechápal naší otázku jak se dostaneme do města městskou dopravou bez auta. A když už pochopil a chtěl nám poradit, tak zase nechápal, že se tam chceme projít PĚŠKY. Totéž bylo s lidmi v autobusu, kteří nám chtěli radit sami od sebe. Prostě se projít je pro ně naprosto nepochopitelný pojem.

Ale ty procházky stojí za to. Hlavně v národních parcích. 

Park největších stromů světa Sequoia: http://flaska.blog.idnes.cz/c/461760/sequoia-park.html

Údolí smrti: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462234/death-valley.html

Hoover Dam: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462240/hoover-dam.html

Zion Canyon: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462242/zion-canyon.html

Bryce Canyon: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462243/bryce-canyon.html

Glen Dam a Horseshoe Band: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462375/glen-dam-a-horseshoe-band.html

Grand Canyon: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462376/grand-canyon.html

Monument Valley: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462595/monument-valley.html

Údolí oblouků: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462793/arches.html

Canyonland: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462799/canyonland.html

Yellowstone:

http://flaska.blog.idnes.cz/c/463008/yellowstone-den-1.html

http://flaska.blog.idnes.cz/c/463180/yellowstone-den-2.html

http://flaska.blog.idnes.cz/c/463277/yellowstone-den-3.html

Yosemitský národní park:

http://flaska.blog.idnes.cz/c/463791/yosemite-den-1.html

http://flaska.blog.idnes.cz/c/463826/yosemite-den-2.html

Města:

Las Vegas: http://flaska.blog.idnes.cz/c/462238/las-vegas.html

Los Angeles: http://flaska.blog.idnes.cz/c/464495/los-angeles.html

San Francisco: http://flaska.blog.idnes.cz/c/463906/san-francisco.html

Cesta po pobřeží Tichého oceánu: http://flaska.blog.idnes.cz/c/464069/od-san-francisca-do-los-angeles-po-pobrezi.html

Americká a sovětská ponorka: http://flaska.blog.idnes.cz/c/461755/ponorky.html

Letadlová loď Midway: http://flaska.blog.idnes.cz/c/461758/letadlovka.html